VĚDOMÍ
Vědomí buď je, nebo není.
Je to binární stav —
nikoli jako vlastnost reality,
ale jako mez, kde se čitelnost buď udrží jako celek, nebo se rozpadne dříve,
než se celek ustaví.
V každém „okamžiku“, kdy se svět udrží, je to totální akt —
„okamžik“ zde neoznačuje bod v čase,
ale způsob, jak mluvíme o tom, že celek není složen postupně,
nýbrž je vždy celý, nebo není vůbec.
Existuje rozdíl mezi vědomím a vědomím.
Ten nespočívá v jeho „množství“,
ale v architektuře jeho rozsahu —
„architektura“ zde neznamená strukturu, která by byla předem dána,
ale to, co všechno se v daném případě udrží pohromadě, aniž by se celek rozpadl.
NEPŘERUŠENOST A CELEK
Existence se jeví jako nepřerušenost.
Vědomí je jméno pro případ,
kde se tato nepřerušenost jeví jako celek —
ne jako další vrstva reality,
ale jako situace, kdy průběh nese celek, aniž by se přerušil natolik, že by se celek ztratil.
TRIÁDA
Vědomí, prostor a čas jsou jednou „událostí“.
„Událost“ zde neznamená něco, co se děje v čase,
ale jeden případ udržení,
který čteme třemi způsoby:
jako čas — kde se průběh nerozpadne v trvání,
jako prostor — kde se rozlišení nerozpadne v oddělenosti,
jako vědomí — kde se toto udržení jeví jako celek.
Nejde o tři složky,
ale o tři jména pro tentýž případ čitelnosti.
SUBJEKT
Vědomí neznamená, že je „pro sebe“.
Není majetkem subjektu —
„subjekt“ zde není nositel,
ale pozdější označení pro stabilitu, která se v rámci tohoto celku udrží.
Vědomí není něco, co někdo má.
Je to stav, kdy se svět ustavil jako celek.
PRAH
Kámen není méně vědomý.
Pro kámen se tento konkrétní případ propojení prostoru a času v celek neudál —
„neudál“ zde neznamená, že by něco chybělo,
ale že se průběh neudržel nad prahem čitelnosti, kde by bylo možné mluvit o celku.
Nejde o rozdíl v míře,
ale o rozdíl mezi nastáním a nenastáním.
Práh čitelnosti není hranice, kterou lze určit.
Není to bod, kde se něco „zapne“.
Je to pouze rozdíl mezi případy,
které se udrží jako celek,
a těmi, které se rozpadnou dříve, než celek vznikne.
Vědomí nelze zvenčí ověřit.
Lze o něm mluvit jen tam, kde se celek ukáže.
GEOMETRIE
Popis vědomí je popisem „geometrie sepnutí“,
kdy v jednom „bodě“ sepne prostor a čas v čitelnost celku —
„geometrie“ zde není strukturou reality,
ale způsobem, jak popisujeme souběh rozlišení, který se nerozpadne,
a „bod“ není místo,
ale výraz pro to, že celek není rozprostřen, nýbrž sevřen jako jeden případ.
DIMENZE
Otázka vícerozměrné skutečnosti na tom nic nemění.
„Rozměry“ jsou způsoby, jak popisujeme rozlišení,
nikoli základ, ze kterého by se čitelnost skládala.
Ať je dimenzí jakkoli mnoho,
zůstává stejné:
buď se celek udrží,
nebo se rozpadne dříve, než může být čten jako celek.