Neexistuje místo, odkud by se dalo říct,
proč se něco definitivně udrželo —
a přesto se některé průběhy čtou
jako svět, život a vědomí.
To, co se udržuje,
nemusí být celé rozlišitelné.
A to, co rozlišujeme,
je jen to,
co se podařilo číst jako celek.
Nula není bod.
Není to číslo mezi dvěma hodnotami.
Je to to,
že žádný vzorec nemůže být definitivní.
To, co se podaří číst jako celek,
není nutné.
To, co se tak nerozliší,
nic neztrácí.
Mezi tím
není nic,
co by bylo možné doplnit.
Život není věc.
Je to způsob,
jak čteme určité typy
nepřerušených průběhů.
Evoluce není plán.
Je to to,
že průběh nepřestane
ani tehdy,
když se jeho vzorec mění.
„Vznik“ není bod.
Je to hranice,
kterou jsme do plynulosti zakreslili.
Čitelnost je lokální.
Udržení není.
To, co se udržuje,
se nemusí sdílet.
A to, co sdílíme,
je jen to,
kde se průnik udržel.
Temná hmota
je jen jméno
pro tento nesoulad.
Vědomí není nositel.
Je to případ,
kdy se udržení ukáže jako celek.
Celek není dán.
Je to jen to,
že se někde
nepřerušil.